Kočičí rodina

Barunka

Barunka je Mainská mývalí kočička, kterou jsme si přivezli z chovatelské stanice Od Tisí skály CZ, což je nedaleko Kutné Hory. Baruška už mezi jejími sourozenci byla nejhravějším a nejzvídavějším koťátkem a to jí zůstalo.

Narodila se 13. 12. 2016. Do kavárny přišla jako 3,5 měsíční kotě a velice rychle se tu zabydlela. Při její velikosti by tu byla ráda šéfovou, ale zbytek našeho kočičího osazenstva si o tom myslí své. :D

Baruška je hrozně hravá kočka, jenže bohužel u hry používá drápky, proto pozor a raději při hraní s ní používejte hračky pro kočičky. Barča je náš miláček, ale občas je trochu nevyzpytatelná, proto prosíme, hlídejte si své děti, ať určitě nedávají k Barče obličej. Mohli by si odnést kočičí tetování.

Barunka o sobě ví, že je krásná a dává to všem jasně najevo. Poslední dobou se i ochotně nechá pohladit, ale rozhodně ji neberte do ruky - nemá to ráda. Je to velká milovnice vody, takže ji můžete přistihnout při koupeli ve fontánce. Občas má povídavou a rozhodně si umí říct, co chce - když chce vyčesat, když chce mlsky a výjimečně ikdyž má chuť se pomazlit.

BARČA JE NESKUTEČNÝ LOUDIL JÍDLA. ROZHODNĚ JI NIC NEDÁVEJTE, MÁ HROZNĚ CITLIVÉ BRÍŠKO A JEN BYSTE JI UBLÍŽILI!

Miky

Miky se narodil 17. 3. 2017, v chovné stanici ve Pcherách. Vzhledem k tomu, že jeho příchod na svět provázely komplikace a smutný příběh, kdy tatínek už je za duhovým mostem kvůli vrozené srdeční vadě a maminka našeho prcka měla bohužel komplikace a musela podstoupit císařský řez a být zároveň vykastrovaná. Tak zůstalo pouze jedno koťátko.

Bylo jasné, že po těchto velkých ztrátách nebude jednoduché poslat do světa malého Mikyho, ale nechat si ho také nebylo řešení. A tak mi jednoho dne přišla od mé kamarádky Jarušky zpráva, která mě neskutečně dojala a nesmírně si vážím její důvěry, že se rozhodla věnovat a svěřit do našich rukou tento zrzavý uzlíček štěstí. A tak se dostal Miky k nám. Jméno jsme mu chtěli zachovat jako památku na jeho tatínka.

Je to obrovský mazel, co má nejdelší chloupky v ouškách jaké jsme kdy viděli. Zatím je to taková demo verze naší Barunky, tak uvidíme, jak nám Miky vyroste. Nejraději spinká někde na židli a rád Vám nastaví bříško na pomazlení..

Amálka

Amálka se k nám dostala přesně 29. ledna 2018 asi jako půlroční kočička. Jedna moc hodná paní ji našla ještě s dalšími dvěma kočičkami vyhozené venku za Kauflandem, kde by neměli šanci bez pomoci přežít. Zrovna byly ty největší mrazy.

Amálka to je prostě naše umňoukaná závislačka. Nejraději by se stále mazlila a chovala, ale nemyslete si, sama si vybere, kdo bude ten šťastný. Když nespinká, tak nám většinou něco povídá. Její mňoukání, ale není naříkání, skutečně ji nic nechybí, jen prostě ráda vypráví a upozorňuje na sebe.

Její nejoblíbenější hračka je laser, který strašně ráda prohání. Jako jediná nepřiběhne na šustění pytlíčku s mlskami, prostě jí tyhle dobroty nic neříkají, ale rozhodně se Vám bude snažit ukrást Váš dort. Samozřejmě odolejte a nic ji nedávejte, nedělá ji to dobře a u ostatních kočiček je tomu také tak.

Amálka je strašně malinká a už nám asi nevyroste, ale nám to nevadí. Často ji můžete vidět, jak před kuchyní běhá v černém kole – prostě si chce udržet svou štíhlou postavu.

Snížek

Tento krásný kocourek se k nám do kavárny dostal, když mu byl asi rok. Datum narození jsme mu stanovili na 1.6.2016. Než se dostal k nám, prošel si hrozným stresem a my se modlili, aby si v kavárně mezi lidmi a kočičími kamarády zvykl. Naštěstí se podařilo.

Snížek ve své původní rodině nebyl přijat takový jaký je a protože jeho chování neodpovídalo představám, měl být použit jako pokrm pro hada. Naštěstí si ho pod ochranu vzala jedna hodná slečna, ale tam to zase neocenil slečny pejsek a tak se volalo o pomoc nám. No a odolejte takovému fešákovi.

Jméno dostal samozřejmě díky bílé barvě jeho kožíšku, ale i proto, že má kožíšek nadýchaný jako čerstvě napadlý sníh. Je to taková hříčka přírody, každé očičko má jiné barvy. Často se nás ptáte, jestli Snížek slyší, když je bílý. Ano, slyší, ale jen to co chce. Snížek je takový puberťák, chvíli se s Vámi neskutečně mazlí a pak Vás zakousne. Někdy se Vám rozvalí na stole, ale nechce, abyste ho hladili, prostě jen potřebuje, aby na něj někdo koukal a říkal jak je krásný.

Lehce u něj poznáte, že nemá na mazlení náladu, jakmile jen trochu mrská ocáskem, chce prostě klid..

Shadow

Shadow se narodil 31 5. 2017. Je to náš malý buclíček, co má velký pupíček. Dostal se k nám jako dvouměsíční koťátko. Narodil se mamince Micce, která porodila u našich hodných paní veterinářek z veterinární ordinace Habešovna. Tam se o něj i o jeho sourozence starali právě paní doktorky a my jsme hned podlehli jeho očím. Bylo jasné, že se stane sedmým povalečem kavárenským.

Je to obrovský jedlík a ještě větší loudil, takže musíte být pořád ve střehu, protože právě Shadow je mistrem útoku v nestřeženém okamžiku. Mezi jeho nejoblíbenější hračky patří brčka, tak pokud jste si u nás dali domácí limonádu, brčka si hlídejte. Nikdy nevíte, kdy si na ně udělá Shadow zálusk.

Shadow má taky pracovní název „pětadvacítka“ podle velikosti jeho IQ. :D Shadow zatím asi pouze dvakrát mňouknul a žije si v takové své bublince, ale i přesto ho moc milujeme..

Elinka

Elinka je kočička, která se koncem března 2017 toulala kolem nemocnice v Kladně. Byla strašně důvěřivá, za každým se rozeběhla a chtěla se mazlit. Bohužel to bylo hned u silnice. Tak se rozjela akce, zda se někomu Elí neztratila, ale jak už to tak bývá, nikdo ji nepostrádal.

Tak se ocitla u nás, v podstatě si nás sama našla. Tahle kočka se pro tenhle kavárenský život prostě narodila. Miluje mazlení, většinou Vám skočí na klín nebo se Vám plácne na stůl a chce drbat a drbat, u toho si ještě pomňoukává, a tím dává najevo, že je potřeba drbat více.

Na Elišce si můžete všimnout, že má kratší ocásek. Mysleli jsme, že ji někdo ublížil, ale Eliška si dost často okusuje a hraje si se svým ocáskem, takže těžko říct, jak to vlastně s tou ztrátou kousku ocásku bylo? :D

Elišce jsme stanovili datum narození 20.11.2016. A pozor Eliška je jeden z nejofouklejších koček, klidně Vám hrábne do talíře a vezme si, co potřebuje a na co má chuť. Takže si talířky s jídlem hlídejte, ochráníte tím i naší Elí.

Kvído

Kvído se narodil 9. 3. 2017 a k nám do kavárny se dostal asi jako dvouměsíční koťátko, z kterého vyrostl pěkný kocouří chlapák.

Kvído má v kavárně svého brášku Číra, jsou to kříženečkové – maminka je napůl Mainská mývalí kočka a kočka evropská a tatínek kluků je Bengálský kocour. Kvído se na rozdíl od Číra spíše potatil.

Je to neskutečný mazel. Mňoukáním a otíráním se o nohy si dokáže vynutit, abyste si sedli a on si na Vás mohl pohodlně vyskočit a pěkně na Vás přešlapovat. Kvído nejraději spí na některé ze židlí, takže se Vám může klidně stát, že na chvíli opustíte své místo a pak už si nebudete mít kam sednout.. :)

Kvído je takový malý zloděj, klidně Vám prohrábne tašky a vytáhne si cokoliv co potřebuje, hledá hlavně mlsky a jídlo.

Číro

Číro se narodil 9. 3. 2017 a k nám do kavárny se dostal asi jako dvouměsíční koťátko společně se svým bráškou Kvídem. Tím pádem i Číro je kříženeček – maminka je Mainská mývalí kočka křížená s kočkou evropskou a tatínek je Bengálský kocour.

Číroušek je světlejší než jeho bráška Kvído a na ouškách mu trčí chloupky, což podědil po mamince.

Je to obrovský mazel, který si dokáže svým procítěným mňouknutím a prosícím pohledem vynutit téměř cokoliv.

A proč zrovna jméno Číro? Když se narodil, tak měl takové malé číro na hlavičce, tak už mu to tak nějak zůstalo. Pozor, stejně jako jeho bráška Kvído, je to pěkný zlodějíček, když budete mít v tašce mlsky, Číro to zaručeně pozná, připlíží se, mlsky sebere a utíká s nimi v tlamičce pryč. :D

Číra můžete většinou vidět nataženého uprostřed kavárny na zemi nebo v některém z pelíšků, kde předvádí nejrůznější spací pózy.

Áronek

Áronek je z naší kočičí party nejstarší, ale přesto to není žádný dědeček. Narodil se 15. července 2014 a k nám do kavárny přišel, když mu byly necelé tři roky.

Je to velký mazlík a takový vítací kocourek, první zákazníky hned běží přivítat. Áronek bydlel v bytě s hodnými lidmi, ale většinu času byl sám doma a tak potřebuje společnost. Rozhodli jsme se, že mu zkusíme dát možnost neustálé kočičí i lidské společnosti. Samozřejmě jsme se báli, jak to dopadne, ale Áronek je prostě kámoš do nepohody a na kavárenský život si zvykl velmi rychle.

Je to trochu herečka, takže když nemá dostatek pozornosti, tak například začne pajdat. Ale opravdu mu nic není.

Hrozně rád dává mazlící hlavičky a ještě raději loudí mlíčko, které dostanete ke kávě nebo Vám bude chtít vypít vodu, podávanou ke kávě. Často vysedává před kuchyní a doufá, že se mu povede proklouznout..

Jinak Áronek je hrozně hodný, mazlivý kocour, ale je to pan někdo, takže si jen zřídka kdy hraje, raději se nechá podrbat pod krkem, když se někde vyvaluje.